Imaginárium Dr. Parnasse

Než jsem se dostal na Imaginarium Dr. Parnassa, prožil jsem si takové malé vlastní imaginarium. Nejdřív na mě začal padat tající sníh ze střechy a jak jsem se mu vyhýbal, šlápnul jsem do hovna. Opřel jsem se o auto, abych zjistil rozsah hovna na mý botě, ale to už ke mně běžel rozzlobený majitel auta. Ani moc nevypadal jako člověk, spíš něco na půlce cesty vývoje od člověka ke gorile a za svou iniciativu o zjištění rozsahu hovna na podrážce mé boty jsem od toho monstra vyfasoval bezplatné přeličení oční oblasti do modra. Přišel jsem domu a dostal pojeb, že místo na nákup se chodím válet do sněhu, mlátit lidi a ještě chodím na veřejnosti smradlavej. Poučen z předchozích zážitků jsem neponechal nic náhodě a na cestu do kina jsem se řádně vybavil. Na hlavu jsem si vzal helmu z první světový,kterou mě jako svůj veškerý majetek odkázal můj dědeček. Na nohy jsem si připnul jedinej dárek co jsem kdy dostal, lyže na kterých zřejmě lyžoval ještě mladej Krakonoš. Z okýnka na hajzlu jsem si přendal na krk vonej stromeček a na sebe jsem si navlíknul tričko s dlouhým rukávem na kterým jsou nakresleny velký svaly. Když jsem dorazil k pokladnám a začal vybírat film na který půjdu, zničehonic se na mě osočil pokladník „pane vy jste asi ta chodící reklama na Imaginarium Dr. Parnassa, to musíte za šéfem do prvního patra, tady jsou jen pokladny.“ Původně jsem se chtěl na pohůnka v pokladně rozzlobit, že nedokáže rozeznat ani normálního diváka od billboardu, ale protože mě nasměroval na jaký film ten den půjdu, nechal jsem to být. Bohužel mě v zápětí čekal další trapnej incident. Tentokrát s trhačkou lístku. Nejdřív se mě začala vysmívat do ksichtu a pak se dokonce snažila zneužít své trahací pravomoce a nevpustit mě na imaginarium. Dala mě ultimátum, že buď jí dám helmu, lyže i stromeček a budu smět jít do sálu a nebo mám smůlu. Já jsem chtěl Imaginarium Dr. Parnassa vidět za každou cenu a tak jsem byl ochoten udělat kompromis a dát jí helmu, ale ona byla až neskutečné hamižná a trvala na tom, abych jí dal všechno, navíc mě začala nadávat. Její nadávky mě mírně vzrušily a tak jsem jí pozval na večeři, bohužel měla asi svoje dny, protože místo aby moje pozvání přijala, začala mě vyhrožovat fyzickou likvidací. Naštěstí šel kolem promítač a nabídl mě, že si můžu helmu, lyže i stromeček po dobu filmu nechat v jeho promítací boudě. Mé štěstí dosáhlo maxima a do křesla jsem sedal z toho všeho sice hodně naštván, ale s pocitem olympijského vítěze. Konečně bylo u konce mé imaginárium a začalo to doktora Paranassa………jenže pocit vítěze začal při sledování nic neříkajícího příběhu rychle slábnout. Vlastně nebýt úžasných hereckých výkonů (kluci jsou nejen hezký, ale umí i hrát, to musím uznat ), geniálního režisérova vypořádání se s tragickou smrtí Heath Ledgera a dokonalé postavy ďábla, vstával bych ze sedačky po skončení Imaginaria Dr. Parnassa víc naštvaný, než jsem si do ní sedal po skončení mého imaginaria. (26.01.2010)

Tak ja nevim, na film jsem se docela tesil a nezklamal me, ale proste mam dojem, ze to mohlo bejt i lepsi. Je fakt otazka, jak to brat. Muzu to brat jako naprostou slataninu bez nejakyho poradnyho pribehu, ale taky jako dvouhodinovej vylet mezi Terryho perfektni napady. Film strida zabery ze soucasnosti, kde se hlavni particka snazi bavit lidi a nikdo o jejich show nema zajem, protoze to proste vypada hnusne a osuntele. A to ma fakt prijemnou atmosferu, lehce depkoidni. A pak tu jsou zabery z fantasy sveta, coz ma bejt asi jakoze Parnassovo mysl a ty jsou trikove sice slaby, misty fakt hodne, ale jinak to je vizualni pastva pro oci a co zaber, to nejakej perfektni napad. Samotnej dej pak docela slusne odsejpa a proste behem toho dvouhodinovyho vyletu do fantasie jsem se ani na chvily nenudil. Navic skvely herci, jak mrtvola vypadajici Plummer, krasna Cole a pak samozrejme posledni role Ledgera. Jeho meneni podob, jak tu mnozi zminujou, pusobi docela prirozene a nijak nerusi, na druhou stranu, jelikoz se xicht nemeni nikomu jinymu, je precejen videt, ze to asi nebyl puvodni zamer. Jinak krome Ledgera, tak trojka nahradniku se objevi vzdy jen na chvily a jejich herecky umeni ma sestupnou uroven, podle toho, kolikatej xicht tu mame. Takze to jde od paradniho Deppa, az po herecky nic moc Farrella. No a samozrejme musim zminit paradniho Verne "Mini Me" Troyera. Takze proste dvouhodinova parada, od ktery jsme cekal vic. Nicmene nejlepsi film od 12 opic. No tak po druhym skouknuti uz misty silna nuda, slabsi 4*. (10.02.2010)

Nic není věčné, dokonce ani smůla jednoho nešťastníka. Dokázal se přenést přes smrt jedné z hlavních postav a využít tuto událost v herecký koncert čtveřice herců, v jedné jediné roli. Každý je jiný, každý má svůj daný úsek, ale všichni dotváří jednu osobnost. Imaginarium je návratem Terryho k pohádkově laděným filmům a představuje prázdné plátno, na namaloval své šílené i fantastické nápady a vize. Trochu Fausta i náboženství, ale i nekonečná představivost a odsouzení "špatných" vášní. Odtažité a chladné ulice Londýna (a skladišť v okolí) se prolínají s krásou lidské schopnosti tvořit a snít. Papundeklové rekvizity i prostředí Terry přinesl pouze v podobě starého divadla, vše ostatní vyměnil za levné digitální efekty, které neodnese hurikán a studio je dokáže ufinancovat bez krachu. Velká pohádka, ale i životní příběh v kostrbatém provedení s úchvatným "světem za zrcadlem". Více zde. PS:jednou si přeji odejít jako ďábel na konci:)) (28.01.2010)

Ach ten starý pošetilec... zase mu pro všechna ta opojná cingrlátka, závojíčky a šílené tvary uniká, že celé představení se povážlivě kymácí v oceánu myšlenkového i narativního zmatku. Může se však na něj člověk zlobit? Asi může, ačkoli zpackané Grimmy dr. Parnassus pohřbívá šest stop hluboko. Je to zase on, rozmarný, rozhazovačný, neposedný dětina a kolážista nemožného... Jeho poslední dílo se však navzdory výtečným hereckým výkonů řadí spíš mezi filmy jeho nižší jakosti. Jakkoli nezastírám, že tahle jakost je stále proklatě dobrá v porovnání s ostatními. (08.01.2010)

Nejslavnější pohrobek legendárních Monty Pythonů zřejmě natočil (jistěže nevědomky a nezáměrně) filmový pomník především sám sobě. Imaginárium Terryho Gilliama. Vítejte! --- Absolutní synkretismus, staromilské nimrání se v detailech a vůbec výtvarné i obecně umělecké staromilství dosti okatě prezentované, občasné montypythonovské výstupy a výjevy (angličtí ,,bobíci" tancující v minisukních a síťovaných punčocháčích, hlava vyjíždějící z pískového podloží atd.), úžasně fantaskní svět moderního mýtu či autorské pohádky pro dospělé, surrealistické vize a obrazy oslňující imaginace... Terry Gilliam je skutečně jedinečný a nezaměnitelný tvůrce a jeho autorský rukopis je jedním z nejvýjimečnějších v dějinách fenoménu zvaného kinematografie. Srší a srší nápady, je to vulkán imaginace.. Jeho film je místem, kde promlouvá především obraz a jeho nespoutaná fantazie, kde však také povážlivě vázne dějová složka a narativní světy jsou trochu nepřehledné a nejasně koncipované. Celkově jsem měl z Imaginária trochu rozporuplný pocit - na jedné straně geniální vizuálno a přehršel nápadů, na straně druhé trochu okoukaná a nepůvodní faustovská historka o lidské touze být nesmrtelným. Mefistofelská variace s tváří Toma Waitse byla ovšem sugestivní a zábavná. Celkový dojem tedy převážil do pozitivna, Terry Gilliam je po nepovedeném grimmovském intermezzu zpět. (30.03.2010)